Právo na zevšeobecňování

čtvrtek 10. listopad 2016 14:09

... o právu a potřebě, případně nutnosti zevšeobecňování; aneb o tom, co nás k němu vede, kde jsou jeho příčiny a snad také o tom, jaké jsou mnohdy jeho důsledky

***

  Zevšeobecňování prostě existuje a existovalo nejspíš od dob, kdy člověk začal přemýšlet. Zevšeobecňování, se tedy jeví jako nutnost, nezbytná a vedoucí k poznání jistých věcí, k pochopení souvislostí a tak podobně; ještě přesněji snad k tomu, abychom dokázali také mnohé věci předvídat, předpovídat pravděpodobné a nevyhnutelné události.

  Předpoklady a predikce, ovšem nelze zaměňovat s důkazy. Nesmíme tyto věci zaměňovat ani tehdy, jakkoliv je něco vysoce pravděpodobné, právě díky zevšeobecněným zkušenostem, sledovaným i po delší dobu a nebo na větším počtu případů, nelze to brát prostě jako důkaz. Jde jen o pravděpodobnost. A ani na základě vysoké pravděpodobnosti, nemůžeme, nebo spíše bychom neměli odsuzovat lidi. Pokud vím, k odsouzení je potřeba důkazů. K odsouzení skupiny lidí, ale ani důkaz proti jedinci, nelze považovat za důkaz proti celé skupině lidí. Češi kradou, a krade jich hodně - za komunistů se říkalo, kdo nekrade, okrádá svou rodinu - a v lidech to bohužel přetrvává. V příhraničí v německých obchodech svého času visely nápisy "Češi nekraďte". Dotkne se vás takové tvrzení nebo ne?

  A proč se potom mnozí diví, že se slušní lidé, kteří patří k nějaké skupině brání, jsou-li jen na základě této příslušnosti a zevšeobecňování odsuzováni stejně, jako ti, kteří činí něco, co je i právem, právě na základě oné zevšeobecněné zkušenosti, odvozováno. A to se netýká jen imigrace a migrantů, ale týká se to rasismu, náboženské nesnášenlivosti; a týká se to i jakýchkoliv menšin, tedy i jen těch názorových. Patří-li někdo k menšině, je snad jen proto hlupák, je snad proto zlý? Nebo jsou hlupáci a zlí ti, co takto uvažují, co nejsou schopni tyto věci rozlišovat? Víte, je to vcelku snadné a prosté, dokonce je to staletími prověřené. Těžké snad může být to pochopit a přijmout. Zlo a hloupost, šly a jdou vždy ruku v ruce; a není těžké právě díky této zkušenosti předpovědět, a to opravdu s velkou pravděpodobností, co hrozí eskalací a propuknutím zla. To, že si to neuvědomují ti, co přesně tohle činí, je příznačné, a je to logické; a jsou to také právě oni, co se touto logikou dokonce obhajují. Ano, oni si to prostě neuvědomují, to je celé. Kdyby si to takový lidé uvědomovali, nikdy by se některé otřesné události nestaly.

  Ve vztahu k migraci, islámu a teroristickým útokům, je to snad jasné i těm méně bystrým; lidem bez empatie a podobných věcí, bez EQ, jak se tomu asi souhrnně říká. Tu často postrádají především lidé žijící větší část života a vystudovaní za komunismu, jak dokazují i různé průzkumy, nebo lidé žijící jen bez lásky. A tito lidé, jsou především a největšími odpůrci imigrace, ale také integrace států EU. To všechno, má svou jednoduchou logiku; a jejich pokřik, jejich hysterie, je jen dokladem všeho toho, co je výše napsáno. Oni jsou ti, co jsou to skutečné nebezpečí, protože to jsou a budou oni, kdo budou neustále vyvolávat nenávist, paniku a strach. Dokonce nechápou ani tak jednoduchou věc, jako je ta, že hrstka - tedy v porovnání s počtem obyvatel dotčených oblastí - že tedy hrstka fanatiků, potřebuje právě je, jejich strach, jejich nenávist a paniku, aby mohla skutečně ohrozit onu mírumilovnou a normální většinu lidí.

  A popravdě jsem netušil, že se dožiju něčeho podobného, po té co padl komunismus u nás, po té, co jsme se zapojili do spolupráce se západní společností, po té, co jsme se do ní alespoň oficiálně zařadili. Nyní chce někdo změnit tento kurs, chce ospravedlnit návrat ke starým pořádkům. Kdo a hlavně proč? Odpovíte-li si na tuto otázku správně, musíte mít také jasno, co je správné a potřebné udělat. Bagatelizace a projevy jakési třetí, snad poklidné cesty, jsou jen projevem nerozhodnosti, pochybování, strachu a dalších věcí u lidí, kteří opět vyčkávají, jak to dopadne. Dle mého soudu, už nestačí ani občanský neklid, chce to spíš stávky, chce to demonstraci pevného odhodlání, že tohle nechceme a také nebudeme trpět. Jinak se skutečně vrácíme o 27 let zpátky, na začátek; tak, jak se pozvolna a nenápadně děje po celou dobu.

***

Karel Ábelovský

Karel Ábelovský

Karel Ábelovský

Společenské jevy, politika.

Jsem kdo jsem.

REPUTACE AUTORA:
7,04

Tipy autora